Letos jsme v Dolním Smrčném napřeli společně všechny síly k hezkému počinu. Připravili jsme Setkání se školáky a oslavili tím 60 let ode dne zřízení jednotřídní školy v naší malebné vísce.

Pozvaní bývalí žáci smrčenské jednotřídky se sešli vůbec poprvé na školním srazu. Ale ne na srazu třídy, jak to bývá obvyklé, ale na srazu všech tříd, které v 16 školních letech – od založení školy roku 1957 do zrušení v roce 1973 – hostily téměř stovku žáků. Je to vlastně jediná etapa v celé historii Dolního Smrčného, kdy se zde vyučovalo. A také doba, kdy výjimečně došlo tak tochu ke spojení Horního a Dolního Smrčného. Jindy je od sebe stále oddělovala přísně řeka jako přirozená hranice okresů, krajů i jiných historických správních celků.

Našim školákům je dnes 50, 60, 70 let a byl už nejvyšší čas sejít se. Pátráním usilovným se nám podařilo dohledat všech 84 žijících žáčků, 64 z Dolního, 20 z Horního Smrčného, na 11 však už můžeme jen vzpomínat. Návratkami nebo osobně potvrdilo účast 68 z pozvaných, 10 osob se omluvilo pro nemoc, pracovní povinnosti nebo neodkladnou dovolenou, 2 dokonce i kvůli trvalému pobytu v zahraničí.

V sobotu 22.7. 2017 se nakonec dostavilo 70 opatrně se těšících, ale zvědavých a už postarších školáčků. Navíc 2 nemocní poslali zástupce, aby se setkali aspoň zprostředkovaně.

Setkání zahájila podle dlouho pilovaného programu ve 13 hodin slavnostní mše svatá v Kapli Panny Marie Růžencové, kterou nám naši předkové postavili koncem 19.století. Mši sloužil jako host provinční vikář českých františkánů Jeroným František Jurka OFM, rodák z Brtnice. Jeho vlídná a neformální promluva o důležitosti školního vzdělání, výchovy pro život člověka se přítomným zapsala hluboko do myslí a nasměrovala celé další milé naladění. Zpěv farníků i návštěvníků za varhanního doprovodu se nesl ze zaplněné kapličky i jejího předdveří daleko do vsi.

A už jsou tu shledání po letech, od prvních chvil se vynořují z paměti zasuté události, zážitky, barvy, vůně... Povídá se, někdy těžko poznává, vzpomíná, užívá se přítomné chvíle. Mělo by se už řadit ke společnému focení, marně volá a svolává pověřený Zdeněk Láník, marně se snaží pan fotograf uklidnit lomoz a nasměrovat všechny pohledy současně do svého hledáčku. Pak ještě skupinky, kdo s kým seděl ve třídě, kdo byl s kým kamarád, s paní učitelkou my a ještě my, zvlášť Horňáci, teď zase Dolňáci. Určená hodinka je hned pryč.

Za slunného počasí a sluníčkové nálady se vyfocený upovídaný průvod přemístí procházkou na hřiště. Tam už besedují farníci ( ti nepodléhající povinnosti fotit se ) s otcem Jeronýmem a varhaníkem, čekají rodinní příslušníci školáků, hostitelé a další přišlí, kteří se se školáky chtějí po letech vidět a užít. Mnohé překvapí obří stan se stoly a lavicemi, podle chuti si každý poslouží nápojem točeným, kávou na míru či čajem, vodou bublavou i nebublavou a už si hledá místo u stolů ve stínu stanu. Není to jednoduché, žádá se vzpomenout, ve kterém roce jsem nastoupil do 1. třídy a najít kytičku s příslušnou číslovkou. A když je konečně jasno, uvelebíme se, skoukneme a sečteme spolužáky z ročníku, čeká se, až dožne sousední pole rachotící kombajn.

Na vyžádání ztichne vzorně minimálně 160 přítomných a vyslechne si krátkou uvítací řeč, organizační pokyny a srdečně přivítá drobnou, stále usměvavou paní učitelku Jiřinu Ettlerovou-Mlejnkovou, učila ve smrčenské škole 8 let. A vypukne znovu neutuchající povídání, smích, objetí, nová hledání a nadšená shledání, další focení. Všech 72 přítomných školáků a čestní hosté přitom obdrží osobně od paní Čermákové balíček s dárkem. Jeho součástí je zejména reprezentativní Školní kalendář vydaný jen a jen k této příležitosti. Autorem fotografií s pohledy na Dolní i Horní Smrčné je jeden ze školáků Jaroslav Pysk. Ten posléze přednesl i výklad z historie, jak Smrčenští ke škole přišli.

Pozdní odpoledne obohatil koncert amatérských muzikantů z Dolniho Smrčného a blízkého okolí. Nadšené publikum strhli ke zpěvu i tanci a přídavky nebraly konce.

Ke stolům lákala vůně grilovaného masa i krása a lahoda napečených koláčů a buchet.

Večer už někteří odjeli, ale většina se těšila na harmoniku spoluškoláka Zdeňka Láníka, noční přeprška neodradila nikoho, mnozí se rádi veselili i po půlnoci a vytrvalci hlídali hřiště až do rána.

O to, aby se u nás všichni cítili příjemně, nemokli a nehladověli, se zasloužila spousta pořádajících. Nohejbalisté v čele s Rostislavem Pytlíkem vypulírovali hřiště do nevídané krásy a dokonalosti. Hasiči pod vedením našeho malého starosty Michala Pyska zajistili technické zázemí, hladký průběh dopravy a pečovali o naše žaludky, játra, žlučníky a ledviny. Technická skupina z Brtnice se vrhla na zvelebení zeleně, dovezla a postavila stan. Dík patří též spoustě malých sponzorů, ať už věnovali našemu setkání peníze, svůj čas či um – třeba při pečení buchet či okrášlování stolů, zodpovědném focení po celý den nebo při obsluze hostí.

Nakonec poděkování sponzoru nejdražšímu, Městu Brtnici. Zapůjčil pro náši akci stan, stoly a lavice, z grantu přislíbil 10000 kč, podpořil nás finančně i morálně.

Vřele děkujeme i přízni počasí.

Množství nafocených obrázků si můžete nalistovat na stránkách Brtnice:

http://www.brtnice.cz/setkani%2Dse%2Dskolaky%2Ddolni%2Dsmrcne/gs-4201/p1=319

Čekají nás ještě Dozvuky, Dotěrná, svatba, další tentokrát už klasické školní srazy, ale to si necháme napříště...

1.9.2017   hč